Motivace

© Charles Erdman/Trout Unlimited

Odolnost krajiny a ekosystémů vůči změně klimatu závisí do značné míry na tom, jak reagují na extrémně kolísající přítok vody. Příhraniční oblast mezi Saskem a Českou republikou je obzvláště postižena environmentálními riziky vyplývajícími z povodní a sucha (časté záplavy, odumírání lesů, lesní požáry). Aktivitou bobrů lze dosáhnout vyrovnání vodní bilance, zvýšení biodiverzity, a tím i zvýšení odolnosti regionu vůči klimatickým změnám. Kromě pozitivních účinků (např. renaturace vodních toků, zvýšení retence) je třeba zohlednit i účinky negativní (např. podkopávání, nechtěné záplavy), což vede k rostoucí kritice reintrodukce a růstu populace bobrů, kteří byli v mnoha regionech Evropy na konci 19. století téměř vyhubeni.
Zvláštním rysem bobra je jeho snaha vytvářet si příznivé životní prostředí stavbou hrází v korytech vodních toků. Tím se výrazně mění hydraulické, hydrologické a ekologické podmínky jak nad hrázemi, tak pod nimi. Zda a za jakých podmínek jsou tyto změny významné pro regionální poměry povrchových a podzemních vod, nebylo dosud dostatečně objasněno. Obce i úřady vodoprávní a životního prostředí tak nemají dostatečný podklad pro rozhodování a argumentaci, zda bobří hráze na vodním toku ponechat, nebo zda je nutné provést adaptační opatření.