Vítejte
Národní parky České Švýcarsko a Saské Švýcarsko tvoří jeden společný přeshraniční přírodní prostor, ve kterém se zachovala jedinečná skalní krajina s přírodě blízkými lesy a specifickou rozmanitosti druhů a biotopů.Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje národní parky (kategorie II) jako velkoplošné části krajiny s přirozenou nebo přírodě blízkou skladbou druhů a ekosystémů, v nichž probíhají plošné ekologické procesy.
V obou národních parcích je současné složení lesů určováno nejen pozůstatky přírodě blízkých lesů, ale i lesními společenstvy, která byla po staletí utvářena dlouhým využíváním člověkem. Tyto lesní porosty prošly hlubokou proměnou. Druhové a věkové struktury lesů proto neodpovídají přirozenému stavu ani definici národního parku, přijaté IUCN. V důsledku intenzivního využívání vznikly uměle založené, stejnověké lesní kultury, které se často skládají z nepůvodních, rychle rostoucích druhů dřevin (smrk, modřín, dub červený a borovice vejmutovka).
Jelikož jsou tyto lesnické kultury nestabilní a citlivé vůči biotickému a abiotickému stresu (kalamity, větrné polomy), je nutno v nich aktuálně provádět výchovné zásahy.Ve střednědobém výhledu však mají být tyto lesní porosty ponechány výlučně přírodním procesům. Vývoj přírodně blízkých, pralesních struktur by měl probíhat na celkem 75 % rozlohy obou národních parků. V současné době probíhá restrukturalizace lesů prostřednictvím cílených opatření, jako jsou vytěsňování nepůvodních druhů, introdukce původních druhů dřevin a regulací prostoru pro růst (vytváření vertikální struktury lesa). Tyto zásahy vytvářejí základy pro přírodě blízký vývoj lesa. Délka období restrukturalizace byla alespoň pro národní park Saské Švýcarsko stanovena na 40 let (od založení v roce 1990). Je nutno vyčkat, zda bude čtyřicetiletý horizont dostatečný k tomu, aby se zde vytvořila a uchytila lesní společenstva, která se bez regulačních zásahů nemohou do přirozeného stavu vyvinout.
